Cesta

Marta Kubišová

DDneska už Enám žádný nepoví, Akdopak ji tam dal,
harmoniku Dkdo dal do křoEví a kdo na ní Ahrál.
La-la-la-la, Dla-lá-la-la-Elá, la-la-la-la-Alá,
la-la-la-la, Dla-la-la-la, Elá, la-la-la-la-Alá.
AmUž nikdo neví, kdo jí Dmhýčkal na rukou,
E7chlubil se její perleAmtí,
k přečtení není ani Dmnápis azbukou,
kdopak Amví, kdo H7písně na ní HChrával ?
DmO hloubce Gtůní v očích Cdívky copaté,
Dmo břízách Bbílých jak Esníh.
AmO cestě, která končí Dmv louce zaváté,
Eo cestě stepí na Amkoních.
Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech,
už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch.
Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o cestě, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížech na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.
AJarní vody, Dduše, cesta,
Ekůň, kdo to vlastně Ahrál,
dívčí copy, Dlouka, oči Etůň,
a co bylo Adál.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:23:29.243+00:00
Výsledky hledání: